Cín

Cín
latinsky Stannum
anglicky Tin
francouzsky Étain
německy Zinn
značka Sn
protonové číslo 50
relativní atomová hmotnost 118,71
Paulingova elektronegativita 1,96
elektronová konfigurace [Kr] 4d105s25p2
1s22s22p63s23p63d104s24p64d105s25p2
teplota tání 505,08 K, 231,93°C
teplota varu 2875 K, 2602°C
skupina IV.A
perioda 5
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách II, IV

rok objevení objevitel
starověk -




cín, stannum, značka Sn – chemický prvek ze IV. A podskupiny periodické soustavy prvků, protonové číslo 50, relativní atomová hmotnost je 118,71, teplota tání 232 °C, teplota varu 2 270 °C, hustota 7,285•103 kg•m–3. Stříbřitě lesklý, bílý, poměrně měkký, velmi tažný kov. Znám již v době bronzové. Vyrábí se z cínovce. Používá se do slitin (pájky, bronzy), na výrobu obalových fólií (staniol) a k pocínovávání. Ve sloučeninách má oxidační číslo II a IV.

Výskyt: Cín se v přírodě volný nevyskytuje, vždy jen ve sloučeninách. Oxid cíničitý – SnO2
( cínovec ) a Sulfid olovnatý – PbS ( galenit ).

Cínovec SnO2, kasiterit – čtverečný nerost, oxid ciničitý; diamantově lesklé štěpné krystaly, často zdvojčatělé (tzv. kroupy). Tmavohnědý až černý, T = 6 – 7, hustota 6,8 – 7,1 g•cm–3. Vyskytuje se na cínovcových žilách a v pegmatitech, hromadí se v náplavech. V ČR Cínovec, Horní Krupka, Horní Slavkov, světová ložiska v Barmě, Indonésii, Malajsii, Bolívii, Brazílii, Rusku (Jakutsko a Čukotka), Nigérii a Austrálii. Hlavní ruda cínu. Žlutočervené průsvitné cínovce ze španělských nalezišť a z Eronga v Namibii jsou vhodné k broušení, podobně i některé cínovce z Horní Krupky. Název z řeckého kassíteros, cín.




cínařství, řemeslo zpracovávající cín především litím do forem, doložené asi od 2. pol. 3. tis. př. n. l. Po rozkvětu v antice dosáhlo vrcholu v evropském středověku, renesanci a baroku výrobky kovářskými (např. liturgické a užitkové nádoby, svícny, křtitelnice) a zvonařskými, zdobenými reliéfy, rytím, cizelováním, puncováním, leptáním, tepáním ap. Výrobky bývají opatřeny značkami města, mistrovskými značkami a puncem kvality.

Užití: cínové nebo pocínované trubky a zařízení potr. Průmyslu

Slitiny: bronz, ložiskové kovy, klempířská pájka

Výroba: 1. redukcí cínovce uhlíkem

SnO2 + 2C  Sn + 2CO

- značné množství se získává „ odcínováním “ pocínovaných odpadů plynným chlorem

Vlastnosti: na vzduchu stálý i za vlhka. V HCl se rozpouští za vývoje vodíku

Sn + 2HCl  SnCl2 + H2


- v konc. H2SO4 se rozpouští za vzniku Sn(SO4)2

Sn + 2H2SO4  Sn(SO4)2 + 2H2


- s HNO3 reaguje za vzniku SnO2 . xH2O, který je nerozpustný

3Sn + 4HNO3 + 3xH2O  3SnO2 . xH2O + 4NO + 2H2O


Sloučeniny SnII

Sn2+ - silné redukční vlastnosti, snadno se oxidují na sloučeniny Sn4+


Sloučeniny SnIV

SnCl4 – bezbarvá kapalina, připravuje se úřímou syntézou

Sn + 2Cl2  SnCl4