IRIDIUM

IRIDIUM

Iridium – Dostal název podle měnlivého zabarvení některých sloučenin. Objevil ho Angličan Smithson Tennant (1761-1815) - roku 1804 v černém vršku po rozpuštění platiny ve zkumavce, který se původně pokládal za grafit.


Charakteristika - Značka tohoto prvku je Ir, má protonové číslo 77, patří do 6 periody
VIII.B skupiny, relativní atomová hmotnost činí 192,217, Paulingova elektronegativita je 2,2, elektronová konfigurace [Xe] 4f145d76s2,
teplota varu je 2466 °C, teplota tání 4428 °C, může mít ve sloučeninách
ox. čísla II, II, IV, VI.



Výskyt - Roční celosvětová produkce iridia je pouze několik tun. V přírodě se vyskytuje hlavně jako ryzí, ale nachází se také v nerostech syserkytu a nevjanskytu, které můžeme nalézt na pohoří Ural.



Vlastnosti - Je to bílý a velmi tvrdý a současně velmi křehký kov, který je poměrně vzácný.


Použití - Z iridia se zhotovují odpory pro laboratorní pícky, které je možné použít bez ochranné atmosféry do 1700 °C, iridiový drát ve spojení s platinovým drátem tvoří termočlánek pro nejvyšší teploty. Irídium se přidává i k ostatním platinovým kovům na zvýšení tvrdosti.
Ze slitiny platiny a iridia se zhotovují injekční jehly, kontakty svíček motorů a chirurgické nástroje. I prototyp metru nacházejícího se v Paříži je vyrobený ze slitiny platiny 90% a iridia 10%. Jeho délka je přesně jedna čtyřistamilióntina délky pařížského poledníka. Tato míra byla určena dne 31. července 1793 a prototyp zhotovený roku 1799 s nápisem:"Pro všechny časy, pro všechny národy." Jeho duplikáty se v současnosti dělají i pro ostatní státy.
Ze slitiny osmia a iridia se zhotovují hroty plnících per.
Protože iridium netvoří s rtutí amalgán, je vhodný na výrobu katody rtuťových počítadel ampérhodin.