Aurelius Antonius, Marcus - Hovory k sob

HOVORY K SOB?

Marcus Aurelius Antonius

Marcus Aurelius se narodil 26. dubna 121 v ??m? jako syn Marca Annia Vera, jeho? rodina poch?zela z Hisp?nie. V roce 127 Marcovi zem?el otec a chlapcovy v?chovy se ujal jeho d?d Marcus Antonius Verus, spole?ensky a politicky velmi vlivn? mu?. O mlad?ho Marca bylo v?estrann? pe?ov?no a byli mu vyb?r?ni dob?? u?itel?, jak plat?n?t? filozofov?, tak i stoikov?. Ne? se stal c?sa?em, dos?hl ?ady poct a hodnost?. T?ikr?t byl konsulem, a pozd?ji se stal dokonce i tribunem lidu. Pro sv? schopnosti byl adoptov?n c?sa?em Antoniem Piem, jen? mu dal za man?elku tak? svou dceru Faustinu. Dob?e p?ipraven na ?koly mu sv??en?, stal se M.Aurelius znamenit?m vl?dcem. Jako vlada? projevoval sv? vysok? lidsk? kvality : dokonal? sebeovl?d?n?, m?rnost, laskavost a pochopen? pro druh?, spravedlnost, ochotu p?ijmout n?zory ostatn?ch. Cel? doba jeho vl?dy bohu?el byla napln?na st?l?mi nebezpe?n?mi v?lkami a pohromami. V boj?ch s Kv?dy a Markomany pob?val i na ?zem? dne?n?ho Slovenska, kde tak? vznikla Prvn? kniha Hovor?, kterou uzav?r? z?pisem "Ps?no v zemi Kv?d? nad Granuou" (tj. nad Hronem).
Hovory k sob? jsou jeho jedin?m, zato nesm?rn? v?znamn?m spisem a pat?? mezi skvosty kulturn?ho d?dictv? antiky.Jedn? se o netradi?n? formu aforistick?ch z?pisk?, kter? si c?sa? po?izoval p??le?itostn? kdekoli, a tak se n?m nask?t? zaj?mav? n?hled do my?len? tohoto velk?ho ?lov?ka,kter? b?v? pr?vem naz?v?n jako ?filozof na tr?n??. Marcus Aurelius byl odd?n sv? filozofii, a proto pohl??el na sv? ne?t?st? jako na prov?rku osudu, v n?? lid? prok??? svou vnit?n? s?lu t?m, jak sv?j osud dok??? p?ijmout a jak se s n?m vyrovnaj?.
Systematiku bychom v jeho d?le nena?li, d?lo nen? koncipov?no jako filozofick? pojedn?n?, jsou to zachycen? my?lenky, kter? Marcus Aurelius pova?oval za d?le?it?. Autor se zde zam??l? nad smyslem ?ivota, svobodou ?lov?ka, lidsk?m ?t?st?m, osudem, l?skou k bli?n?mu i dal??mi z?kladn?mi ot?zkami, kter? si lidstvo klade od nepam?ti. Otev?enost s jakou autor uva?uje o smyslu lidsk?ho byt? a d?le?it?ch hodnot?ch vytv??? velmi naturalistick? soubor my?lenek jejich? hlavn? nosnou kostrou je ?cta k p??rod?, jen? odpov?d? z?sad?m stoick?ho my?len?. V prvn? knize prob?r? autor galerii postav, kter? se kladn?m zp?sobem zapsali do jeho ?ivota. Krom? rodi??, d?da Marca Annia Vera a adoptivn?ho otce Antonia Pia, vzpom?n? zvl??t? na sv? u?itele filozofie, gramatiky a r?toriky.
Druhou knihou za??naj? vlastn? filozofick? z?pisky. V krat??ch ?i del??ch odstavc?ch n?m autor p?edkl?d? jednotliv? filozofick? z?sady a mor?ln? postoje. Marcus Aurelius je p?esv?d?en o ??eln?m uspo??d?n? vesm?ru, jeho? sou??st? je i ?lov?k. B?h je p??tomen i v jednotlivci jako jeho v?d?? ??st - rozum. ??d?-li se ?lov?k rozumem a nenech?v? se un?st klamn?mi p?edstavami, ale naopak nal?z? sv?j smysl v napl?ov?n? dobra a odm?t?n? zla, pak ?ije v souladu s p??rodou: ?Nikdo ti nezabr?n? ??t podle ??du tv? p?irozenosti; a nic se ti nep?ihod? proti ??du vesm?rn? p??rody.? Tato forma ?ivota je z?rove? ?ivotem ctnostn?m. Krom? n?sledov?n? t?chto z?sad je v?e ned?le?it? a zbyte?n?: ?Kon?m svou povinnost a ni?eho jin?ho nedb?m; to, o? nedb?m, jsou bu? v?ci bez du?e, nebo bytosti nerozumn? ?i zbloudil? a sv? cesty neznal?.? Vn?j?? vlivy nezasahuj? klid ctnostn? du?e, na jedn?n? bli?n?ch hled? stoick? myslitel shov?vav? a s l?skou: ?? Jen jedin? tedy m? opravdovou cenu:pro??t cel? ?ivot v pravd?,spravedlnosti a shov?vavosti i ke lh???m a nespravedliv?m.?
Ch?pe pom?jej?cnost v?c?, kter? p?ech?zej? jedna v druhou, i pom?jej?cnost vlastn?: ?V?echny v?ci, kolik jich vid??, co nevid?t p?em?n? v?e po??daj?c? p??roda a z jejich l?tky vytvo?? jin? a z l?tky t?chto op?t jin?, aby se vesm?r nav?ky omlazoval.? Zda se ?lov?k rozpadne v atomy, ?i z?kladn? prvky nehraje podstatnou roli. V?bec se neob?v? smrti, naopak ji o?ek?v? jako logick? pokra?ov?n? kolob?hu ?ivota od narozen?, p?es r?st, dosp?v?n?, dosp?lost a st?rnut?: ??abychom se ochotn? podrobovali v?em ud?lostem y ?d?l?m s p?esv?d?en?m, ?e k n?m p?ich?z? tamodtud, odkud jsme p?i?li i my sami, a kone?n? abychom o?ek?vali smrt s odevzdanou mysl? jako p?irozen? odlou?en? prvk?, z nich? se ka?d? stvo?en? skl?d?. Nen?-li v?ak pro prvky nic hrozn?ho v tom , ?e se ka?d? z nich ustavi?n? p?em??uje v jin?, pro? by se kdo d?sil p?em?ny a rozkladu v?ech dohromady? V?dy? se to d?je ve shod? s p??rodou; a co se d?je ve shod? s p??rodou, nen? zlo.? ? Smrt je n?co podobn?ho jako zrozen?; tajemstv? p??rody, slou?en? prvk? a jejich rozlou?en?.?
D?le?it? je, aby ?lov?k pochopil sv? m?sto ve sv?t? a neot?esiteln? je zaujal. Dov?st lidi k tomuto n?zoru je nejd?le?it?j??m ?kolem filozofie. ? Zbytek ?ivota, jen? ti byl ud?len, mus?? podle z?kon? p??rody a? do jeho konce pro??vat tak, jako bys m?l ??t jen k tomuto okam?iku a pr?v? v t?to chv?li zem??t.?