Založení Říma

Trojský hrdina Aeneas unikl se svým otcem z hořící Troje dobyté Řeky a po dlouhém bloudění se dostal do Itálie. Se svými druhy přistál u břehů Latia. Byl vlídně přijat králem Latiem, oženil se s jeho dcerou Lavinií, na jejíž počest založil nové město Lavínium. Pak však musel o nový domov bojovat s okolními nepřátelskými kmeny. Aeneův syn Julus založil Albu Longu, která se stala nejmocnějším z Latinských měst – hlavou spolku třiceti latinských národů. Jeden z Albských králů, Numitor, byl zbaven vlády bratrem Amuliem. Numitorově dceři Rhei silvii se narodili synové, dvojčata Romulus a Remus, jejichž otcem byl bůh Mars. Amulius dal novorozence pohodit do Tiberu, byli však zázračně zachráněni, odkojeni vlčicí a poté vychováni v rodině jednoho pastýře. Když dospěli, zabili Amulia a vrátili trůn v Albě strýci Numitorovi. Zároveň zatoužili založit město, v němž by sami vládli. Vybrali si pro ně místo na Palatinu, avšak nemohli se dohodnout, kdo z nich bude městu vládnout a kdo mu dá jméno. Nezbylo než se podřídit božskému rozhodnutí. Romulovi se ukázalo dvanáct supů a Removi jen šest. Romulus tedy vyoral spřežením kravky a býka posvátnou hranici města a začal budovat hradby. Nespokojený Remus bratru na posměch ještě nízké hradby přeskočil. Rozhněvaný Romulus v nastalém souboji Rema zabil. ,,Tak se stane každému, kdo přeskočí hradby mého města,“ těmito slovy zavázal občany jednou pro vždy k obraně města proti každému nepříteli. Dobudoval město, nazval je podle svého jména roma a stal se jeho prvním králem. Vládl prý třicet osm let, pak zmizel na nebesa a stal se bohem Quirínem.