Buddhismus

Buddhismus, nábožensko – filosofický systém založený v 5. století před naším letopočtem Buddhou v severovýchodní Indii, klade důraz na osobní meditační praxi jako prostředek k dosažení vnitřní svobody a k odstranění prožívání skutečnosti zkreslené subjektivním viděním. Východisko ze strastiplné jamýivosti jevového světa Buddha formuloval v takzvaných čtyřech vznešených pravdách, návodem k zániku strasti je vznešená osidílná cesta. Buddhovo mlčení k metafyzickým otázkám vedlo po jeho smrti k formování řady škol a značná nezávislost původního buddhismu na vnějškových dogmatech usnadnila jako šíření v mimoindickém kulturním prostředí. Od koncervativní Théravády opírající se pouze o tonomnické texty shromáždění v Tipitace a rozšířené na Cejlon a v jihovýchodní Asii se okolo přelomu letopočtu oddělil směr mahájána, který svou filosofickou hloubkou a ideálem soucitného a pomáhajícího světce Bódhisatva přispěl k šíření buddhismu v intelektuálním prostředí a posléze i mezi lidovými vrstvami. V 1. století se buddhismus rozšířil po Hedvábné stezce do střední Asie, kde byl zejména v době Kušánské říše za vlády krále Kanišky kulturně ovlivněn helénismem a zoroastrizmem. Odtud do Číny a dále do Koreje a Japonska. V Indii se mahájánový buddhismus v 5. století vyvíjel pod vlivem hinduistického tantrismu v esoterický směr, který od 7. století pronikl do Tibetu a dal vznik specifické formě buddhismu tibetského, vznesenému v 16. století i do Mongolska. V samotné Indii začátkem 2. Tisíciletí buddhismus zanikl, částečneě v důsledku asimilačních tlaků ze strany hinduismu a fyzické likvidace buddhistických center muslimskými dobyvateli. V Evropě se aktivní zájem o Buddhismus projevoval zejména od začátku 20. století.